RUMUNSKO
Nekonečné roviny Panonské nížiny jsou napínavou předehrou k netušeným dobrodružstvím v karpatských horách. Srdce zaplesá, když se z mraků nad východním obzorem konečně vyloupne jejich silueta. Silnice se přivine k řece a společně se klikatí hlubokým údolím. Se zakloněnou hlavou a zatajeným dechem sledujete úzký pruh oblohy lemovaný z obou stran skalisky rostoucími z peřejí. V rozsáhlých lesích stále žije medvěd, jelen i rys. Lidé se ještě nestihli zavřít za vysoké ploty. Naopak. Chalupy a salaše malebně rozeseté po podhorských loukách poutníky vítají. Nahoru na poiany vedou cesty, kterými se mnohokrát ubírali pastevci se stády na první jarní pastvu. Jsou jako nitky spojující je s životem v údolích. I nám se hodí jako nejsnadnější možnost výstupu k nejvyšším vrcholkům. Tady je dobře. Hřebeny okolních hor se líně převalují od obzoru k obzoru a v modravém letním oparu vypadají jako hřbety ryb. Ospalé polední ticho rozechvívá zvonění nesoucí se z dřevěných kostelíků. Stejně jako nám, učarovaly rumunské hory i Miloslavu Nevrlému a vedly jej k sepsání nádherné knížky Karpatské hry:
„Neznámé pohoří. Sedíš na holém hřebeni, pofukuje stříbrnými smilkami. Tchořím krokem se blíží karpatský večer. Tmavě a nepozorovaně. Tiše. Dokola pod tebou jen sedmihradské lesy, oko se nikde nezachytí. Z hor stékají zelené prameny hřbetů a hřbítků, samota je úplná. Jsou taková pohoří. Kam se vydáš? Nikde pro tebe není předem uchystáno lože, není objednáno jídlo. A přece se vždycky vyspíš a ani hlady nezahyneš. Na kterou stranu půjdeš? Můžeš jít kamkoli, jsi svobodný.“
Toulání v Karpatech
má svůj neměnný řád. Každý den putujeme od ranní deváté, s přestávkami na jídlo, focení a kochání se přírodou, až do pozdního odpoledne. Kdo má chuť a síly, ještě si někam zajde, ostatní se utáboří na osvědčených místech. Rozhodujícím činitelem je kromě vaší kondice také počasí. Neovlivníte jej, nevyberete si jej, ale s patřičným vybavením snadněji odoláte. Co s sebou vám poradíme v tzv. Rodokapsu, který obdržíte před odjezdem. Na většině rumunských putováních jdeme v max. 20 členných skupinách doprovázených dvěma průvodci. V autobuse cestují dvě skupiny společně. Buď míří každá do jiných hor anebo jdou proti sobě, takže se střetnou maximálně jednou. Sehrané party mohou jít po konzultaci s průvodci samy. Není však radno chodit v počtu menším tří. Odporuje to základním pravidlům horské turistiky a navíc zde jsou ovčáčtí psi. Mapy vám dáme, ale jsou rumunské – ne vše v nich je a ne vždy stoprocentně sedí. V každém případě jsou nejlepší, jaké existují. Některé koupíte v našem podchodovém vobchůdku v originálech. Stejně jako knižní průvodce Rumunskem.
 |
| Legenda k mapce: Apuseni, Bihor a Trascau (1), Rodna a maramures (2), Hasmas a Cehlau (3), Calimani (4), Fagaras a Cozia (5), Capatini a Parang (6), Lotru,Cindrel a Sureanu (7), Retezat, Godeanu, Valcan a Tarcu (8), Cernei a Mehedinti (9), Ban8t (10), Bucegi a Piatra Craiului (11), Ciucas (12) |
„Neznámé pohoří. Sedíš na holém hřebeni, pofukuje stříbrnými smilkami. Tchořím krokem se blíží karpatský večer. Tmavě a nepozorovaně. Tiše. Dokola pod tebou jen sedmihradské lesy, oko se nikde nezachytí. Z hor stékají zelené prameny hřbetů a hřbítků, samota je úplná. Jsou taková pohoří. Kam se vydáš? Nikde pro tebe není předem uchystáno lože, není objednáno jídlo. A přece se vždycky vyspíš a ani hlady nezahyneš. Na kterou stranu půjdeš? Můžeš jít kamkoli, jsi svobodný.“
Toulání v Karpatech
má svůj neměnný řád. Každý den putujeme od ranní deváté, s přestávkami na jídlo, focení a kochání se přírodou, až do pozdního odpoledne. Kdo má chuť a síly, ještě si někam zajde, ostatní se utáboří na osvědčených místech. Rozhodujícím činitelem je kromě vaší kondice také počasí. Neovlivníte jej, nevyberete si jej, ale s patřičným vybavením snadněji odoláte. Co s sebou vám poradíme v tzv. Rodokapsu, který obdržíte před odjezdem. Na většině rumunských putováních jdeme v max. 20 členných skupinách doprovázených dvěma průvodci. V autobuse cestují dvě skupiny společně. Buď míří každá do jiných hor anebo jdou proti sobě, takže se střetnou maximálně jednou. Sehrané party mohou jít po konzultaci s průvodci samy. Není však radno chodit v počtu menším tří. Odporuje to základním pravidlům horské turistiky a navíc zde jsou ovčáčtí psi. Mapy vám dáme, ale jsou rumunské – ne vše v nich je a ne vždy stoprocentně sedí. V každém případě jsou nejlepší, jaké existují. Některé koupíte v našem podchodovém vobchůdku v originálech. Stejně jako knižní průvodce Rumunskem.
